Před časem jsme vás informovali o tom, že naše organizace Zůstat Spolu Doma přišla o schválenou dotaci z evropských fondů. Dnes se k této situaci vracíme s podrobnějšími informacemi, abychom vám ukázali celý příběh – ten o hlubokém systémovém selhání, které chronicky postihuje mnoho poskytovatelů sociálních služeb v Praze. A který má ničivé reálné dopady na desítky rodin, které potřebují pomoc.

V roce 2025 jsme uspěli v evropském dotačním řízení zaměřeném na podporu domácí péče a neformálních pečujících. Naše žádost byla schválena a měli jsme obdržet více než 9,2 milionu korun na roky 2025–2028 z programu Zaměstnanost+ (ISKP 21+), který čerpá prostředky z Evropského sociálního fondu.

S touto dotací jsme mohli poskytnout klíčové terénní odlehčovací služby desítkám pečujících rodin. Na čekací listině jsme měli přes 50 klientů, kteří na naši pomoc zoufale čekali. Připravovali jsme se rozšířit tým, zajistit kvalitní vzdělávání pro naše pečovatele/ky a asistenty/ky, a především být tam pro rodiny, které jsou na podobných službách existenčně závislé.

Blokáda: Absurdní byrokratická překážka

Jenže pak se ukázalo, že nebudeme moci schválenou částku přijmout. Ne proto, že by náš projekt nebyl kvalitní, ale kvůli absurdní byrokratické překážce, kterou nešlo překonat.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) stanovilo jako jednu z podmínek pro získání dotace z programu Zaměstnanost+ povinnost být zařazen do krajské sítě sociálních služeb a mít pověření od Magistrátu hlavního města Prahy.

Zdá se to jako logická podmínka? Problém je v tom, že toto pověření nám magistrát nakonec odmítl vydat. Ukázalo se, že v rozpočtovém období let 2024 až 2026 nehodlá podporovat nově vzniklé terénní odlehčovací služby. Tento fakt v rozpočtovém plánu na příští roky však nebyl ze strany MPSV nijak komunikován. Ministerstvo to prostě nevědělo a pověření do podmínek uvedlo.

Důležité je zmínit, že úřednice MPSV, se kterými jsme jednali, byly velmi vstřícné a opravdu nám fandily. Fatální problém vznikl až na úrovni Magistrátu.

Když pravá ruka neví, co dělá levá

Situace odhalila frustrující nefunkčnost systému a koordinace. Celý proces byl navíc kafkovsky absurdní:

• Měsíce marné práce: Několik měsíců jsme trávili složitým procesem získávání registrace jako poskytovatel sociálních služeb na Magistrátu hl. m. Prahy. V prvním patře po nás chtěli desítky náročných dokumentů.
• Absence informací: Po celou dobu nás nikdo neinformoval, že magistrát stejně v následujících třech letech nehodlá podporovat terénní odlehčovací služby našeho typu. Kdybychom to věděli od začátku, ušetřili bychom měsíce práce a energie.
• Šokující odpověď: Když jsme se později ptali, proč k nám tato klíčová informace nedoputovala, zazněla odpověď: „To vás měli poslat shora dolů, my bychom vám to tu řekli.“ A tak první patro neví, co se děje v přízemí.

Ještě podivnější je fakt, že MPSV vyhlásilo dotační výzvy zaměřené právě na terénní odlehčovací služby, aniž by koordinovalo s magistrátem, že tyto služby nebudou v Praze podporovány.

Ministerstvo tak vypisuje výzvy, které pražští poskytovatelé nových terénních služeb objektivně nemohou získat. Evropské peníze jsou k dispozici, projekty jsou připravené, rodiny zoufale potřebují pomoc, ale kvůli fatální chybějící koordinaci mezi institucemi se ty peníze k potřebným nedostanou.

Podle zákona o soc. službách mohou poskytovatelé účtovat za své služby maximálně 165 Kč za hodinu. To je částka, za kterou není možné pokrýt ani mzdu kvalifikovaného personálu, natož provozní náklady. Proto jsou všichni registrovaní poskytovatelé závislí na vícezdrojovém financování. Bez něj prostě fungovat nemohou.

 Co to znamená v praxi?

Naše marná snaha o řešení a intervence (u městské části, úředníků, MPSV) selhala. Důsledkem je:

• Zrušení registrace: Museli jsme ukončit registraci jako poskytovatel sociálních služeb. Celým procesem (který trval měsíce) budeme muset projít znovu, až se případně strategie magistrátu změní. Registraci nelze přerušit, musí se ukončit a popřípadě žádat znovu.
• Uzavření zdrojů: Nemůžeme se přihlásit do žádné z dotačních výzev, která vyžaduje zařazení do krajské sítě, což je dnes většina zdrojů financování pro sociální služby.
• Zrazení důvěry: Přes 50 rodin na čekací listině jsme museli kontaktovat se zprávou, že jim nemůžeme pomoci.

Náš příběh odhaluje tři zásadní systémové problémy:

1. Komunikace mezi institucemi je fatálně nefunkční. MPSV musí vědět, jaké služby jednotlivé kraje podporují, než vypíše dotační výzvy. Je absurdní a neefektivní vypisovat výzvy s podmínkami, které část žadatelů objektivně nemůže splnit.
2. Koordinace uvnitř úřadů selhává a plýtvá zdroji. Je nepřijatelné, aby úřednice provádějící registraci nevěděla, jaké služby magistrát vůbec hodlá financovat. To je plýtvání časem a penězi všech zúčastněných a vědomé vytváření falešných nadějí.
3. Systém aktivně blokuje nové poskytovatele, ač jsou zoufale potřeba. Terénní odlehčovací služby jsou zásadně potřebné. Máme na to přímé důkazy v podobě desítek rodin na čekací listině. Přesto systém staví nově vznikajícím poskytovatelům takové byrokratické překážky, že mnozí ani nezačnou, nebo to jako my musí po náročném procesu vzdát. Systém místo podpory klade blokády.

Důsledky pro celou společnost

Když sociální služby nefungují, neznamená to, že problémy zmizí. Znamená to, že systém se přesouvá do nezdravých zón:

• Přetěžování rodin: Rodiny pečují samy, často za cenu ztráty zaměstnání, zdraví a partnerských vztahů.
• Růst šedé ekonomiky: Když není dostatek registrovaných služeb, lidé hledají pomoc „načerno“. Pečovatelky pracují bez smluv, což znamená daňové úniky i absenci ochrany a kontroly kvality pro obě strany.
• Klesající kvalita péče: Neregistrovaní poskytovatelé nemají povinnost dodržovat standardy kvality ani pravidelná školení.

Závěr: Paradox Evropských fondů

Paradoxem celé situace je, že peníze z Evropské unie na podporu sociálních služeb jsou k dispozici. Náš projekt byl hodnocen jako kvalitní a schválený. Rodiny, které potřebují pomoc, existují. Jediné, co chybí, je funkční koordinace mezi státní správou na různých úrovních.

Věříme, že sdílení našeho příběhu může přispět k tomu, aby se tento nepřijatelný stav začal měnit. Protože na konci tohoto složitého příběhu o úřadech, dotacích a paragrafech jsou reální lidé – vyčerpaní pečující, kteří zoufale potřebují systémovou podporu.

Co děláme dál?

I když nemůžeme poskytovat terénní odlehčovací služby podle zákona o sociálních službách, nevzdáváme se pomoci rodinám. Nadále nabízíme například několikadenní souvislou péči s přespáním zkušených asistentů/tek a pečovatelů/lek v domácím prostředí. Stále poskytujeme sociálně-právní poradenství a odbornou psychologickou podporu. Pracujeme také na tom, abychom zvýšili tlak na změnu systému. Tento článek je součástí naší snahy ukázat veřejnosti, jak absurdní a destruktivní situace v oblasti financování sociálních služeb je.

Máte-li podobnou zkušenost nebo máte návrhy, jak systém zlepšit, budeme rádi, když nám napíšete. Společně můžeme tlačit na změny, které pomohou stovkám rodin v celé republice.