O nás
Seznamte se s námi
Markéta Beáta Moravcová
Zakladatelka organizace
Odmalička jsem měla potřebu pomáhat, kde bylo třeba. Pomáhala jsem broukům, zvířatům, kytkám i babičkám a dědečkům. Navíc jako žena mám přirozenou potřebu pečovat. V průběhu let jsem také měla mnohokrát možnost poznat, že pomoc druhých je nedílnou součástí života a bez ní se občas neobejde nikdo z nás. Uvědomuji si, že pokud by v mém životě nebylo pomoci druhých, nejspíš bych už ani nebyla mezi živými. Pomáhat a pečovat je přirozeným smyslem bytí člověka i celé společnosti. A vím, že i moje pomoc může zachránit lidský život.
Nejenže se roky pohybuji v sociálních službách, ale sama jsem osobou pečující a těžko si umím představit, že by mé tety našly v některém ze zařízení tolik svobody, jakou jim umožňuje domácí péče v přirozeném prostředí. Jen málokdo z nás dokáže žít v odloučení, jen málo z nás se chce dobrovolně vzdát svého zázemí a svého přirozeného způsobu života. Představuji si sebe samu v některém ze zařízení a cítím smutek, stejně jako jsem ho cítila z těch, které jsem za léta své praxe v těchto zařízeních potkala.
Většina z nás, včetně mne samotné, by si přála zůstat doma co nejdéle i v případě, že se náš zdravotní stav zhorší. A z toho by se mělo vycházet vždy, když se rozhoduje o výstavbě velkokapacitního zařízení. Po všech dosavadních zkušenostech, osobních i pracovních, se mi domácí péče jeví jako nejsmysluplnější. Bohužel, v našem zastaralém systému pečující nenacházejí mnoho podpory a pochopení pro náročnost tohoto poslání.
Chtěla bych možnosti a přístup k domácí péči pomoci měnit k lepšímu. A to je mou nejsilnější motivací do budování projektu Zůstat spolu doma.
JUDr. Ivana Marešová
Právní poradkyně a lektorka sociálních služeb
Pro mě je důležitý lidský život. Můj taky. Lidský život je totiž zázrak, který může mít spoustu barev a velmi záleží na tom, jakou barvu mu chceme dát. A já se nesmírně snažím a toužím po tom mít barevný život pro sebe i pro druhé lidi. A taky po tom, aby se lidi zbavili strachu a úzkosti z bezmoci a závislosti na druhých, strachu z neúcty a ponížení.
Proč mluvím o těchto slovech? Protože jsem poznala jejich význam. I jako dítě, i jako student, i jako dospělá. A zraňující to pro mě bylo proto, že jsem to poznala v místech, kde jsem to nečekala. V místech, kde měli být odborníci, citliví, vnímaví, pečliví, laskaví a empatičtí. Nebyli.
A mě tyto zážitky doteď provázejí v noci jako noční můry. Proto jsem se rozhodla, že změním přístup ke svému životu a k životu jiných lidí. A že je budu chránit. Ono je to zvláštní, když si to představíte v mojí situaci. Já jsem totiž kvadruplegik. Takže nemůžu chránit vlastním objetím. Ale to jsem vyřešila.
Potkala jsem několik lidí, kteří moje objetí dokáží nahradit. Dokáží mi půjčit svoje ruce, dokáží mi osladit život svojí přítomností, svým pochopením, svojí empatií a dokáží dokonce úplně přirozeně pokračovat v mých myšlenkách a naplňovat je. Proto si jich vážím a teď už věřím, že svůj sen uskutečním a že budu moct zestárnout a přestat se bát právě toho ponížení, nedůstojného zacházení a samoty, prázdnoty.
Jsem šťastný člověk, protože jsem našla v sobě tolik síly, abych přežila až do doby, kdy se můj sen může stát reálnou věcí. A nejenom pro mě, ale i pro lidi kolem, kteří se dostanou do stejné situace, i pro maminky a tatínky postižených dětí. A víte, proto, že já nemám dítě, tak vlastně tahle myšlenka má ještě jednu funkci – ona tu po mě zůstane. Takže já se už nemusím trápit, že to dítě není. Protože ono je. Je to tahle myšlenka.
Mgr. Lucie Remešová
Výtvarnice a konzultantka
Byla jsem u samotného pravzniku projektu „Zůstat spolu doma“, protože jeho ředitelka Markéta je má blízká přítelkyně a velmi jsem tuto myšlenku od začátku podporovala. Pomáhám jako konzultantka v rámci nejrůznějších aktivit spojených s chodem projektu, který považuji za nesmírně důležitý a potřebný. Vlastním také čtyři zvířecí terapeutky, fenku Gaiu a tři kočičky, které obšťastňují nejen mě, ale příležitostně také Markétiny klienty.
K tématu pečovatelství mám i osobní vztah, protože jsem sama byla pečovatelkou o paní s Parkinsonem, u které jsem i bydlela (což bylo vlastně realizací konceptu „zůstat spolu doma“ zhruba 20 let před jeho vznikem;)). Mezi lidmi s nějakou formou fyzického postižení se pohybuji od dětství, protože oba moji rodiče mají dětskou obrnu.
Jsem vystudovaná antropoložka, která však příběhy lidí sděluje obrazy. Ty mají (často) arteterapeutický přesah a dělám např. na zakázku vzpomínkové obrázky maminkám (a rodinám) po ztrátě dítěte či jiné blízké osoby, portrétuji ženy, které přirozeně počaly i přes diagnózu neplodnosti a věnuji se skrze umění dalším důležitým sociokulturním tématům – viz: www.lusilu.art.
Mgr. Zuzana Šimková
Psycholožka
Jsem psycholog, více než deset let se zabývám poradenstvím, konzultacemi, školením a podporou domácích pečujících, kteří se starají o nemocné s demencí. Nejde mi jen o předání informací o demenci jako takové, ale mou hlavní snahou je navést pečující ke správné komunikaci s nemocným, odhalit kritické situace, vysvětlit, jak nemocný chápe svět, jak se mu proměňuje, děsí jej. Pochopení vnitřního světa nemocného a jeho potřeb vede ke klidu, smíření, výraznému usnadnění péče, minimalizaci konfliktů.
Pracuji i se samotnými nemocnými, kterým kromě nezbytné podpory nabízím smysluplně strávený čas,aktivizaci, přátelství. Nedílnou součástí mého působení je psychologická paliativní péče, kterou směřuji k nemocnému i jeho blízkým, včetně následné podpory v truchlení. Mou snahou je, aby závěr života nemocných byl podle jejich přání a zároveň v souladu s možnostmi a silami pečujících.
Mnoho let jsem se, spolu s rodinou, starala o tatínka, který trpěl demencí a dalšími zdravotními i psychickými komplikacemi. V minulém roce zemřel, v klidu, doma. Přála bych takový závěr života každému z nás a jsem vděčná osudu i svým blízkým, že jsem s tatínkem mohla být do jeho posledních chvil.
Dobře vím, jak je péče o člověka s úbytkem rozumových schopností vyčerpávající, frustrující, zraňující a mnohdy velmi osamělá. Nabízím podporu, hledání řešení, předcházení vyhoření a znovunalézání smyslu života i v této nelehké životní etapě nemocných a pečovatelů.
Matěj Nekonečný
Umělec a sociální pracovník, dobrovolník
Dovolte mi stručně se představit, jmenuji se Matěj a jsem milovník života, kterému nejsou cizí osudy druhých, neboť jsme na té tenké niti osudu navázáni jeden na druhého a stáváme se tak jednu velkou rodinou.
Po své 10leté umělecké dráze skláře jsem zavítal na dlouhých 17 let do sociálních služeb, kde jsem působil v různých pozicích, od přímé péče až po vyšší management a později znovu střední. Tato nesmírně obohacující praxe v různých liniích mi dala zkušenosti velkého významu, které jsem mohl aplikovat dál v pracovní i osobní praxi. Mé vedlejší činností a samostudium v neustálém osobním seberozvoji se pro mě stali vášní, a proto jsem se rozhodl nenechat si nabyté vědomosti pro sebe, ale podělit se o ně nejprve s blízkými a poté je nabídnout i hledajícím.
Zabývám se podporou druhých na spirituální úrovni formou společných sezení, ale zejména malbou harmonizujících obrazů na míru a pořádáním výtvarných relaxačních workshopů (více na www.platnopropohodu.cz).
Se zakladatelkou Markétou jsme se setkali nejprve v praxi pobytové sociální služby. Tam jsme se nakonec rozloučili, abychom se po pár letech opět sešli v jejím smysluplném projektu Zůstat spolu doma, kterému nesmírně fandím a jsem proto kromě jeho příznivcem i čestným dobrovolníkem.
Každá pomoc má hodnotu! Chtěli byste se stát součástí dobrovolnického týmu, zažívat skvělé zážitky, poznat nové přátele a rozvíjet své schopnosti? Ozvěte se a přidejte se k nám. 🙂